Kdo jsem Rádia Odkazy Download Kontakt Sitemap Vinotéka Homepage

Domény na prodej
www.caslavsky.de
www.stodulky.com
www.suchdol.com

Cestopisy
Asie 2006/2007
Indie 2005
Thajsko 2004
Venezuela 2000

Zajímavé odkazy
PhDr. Michal Pehr
VK servis
Foto rozcestník
Zmrzlinové speciality
Svatební dorty
Mobilní telefony


- večeře s kamarády v Malajsii

Čáslavský večeří s kamarády v Malajsii

Martin cestoval po Malajsii v roce 2002, strašně se mu tam líbilo, protože je tam velmi levně. (pozn. slimáka: v Thajsku je ještě levněji). Byl tam asi tři týdny a skoro se mu nechtělo domů.

Zde pro názornost přikládám kousek jeho cestopisu:

Je únor a GTS international opět zveřejnilo nabídku výhodných letenek. Tentokrát jsem se na společné cestě domluvil s Radkem, kterému říkají Oslík. Původně jsme si vybrali Bankok nebo Singapur za 9 900 Kč. Ačkoliv jsem v GTS jako jeden z prvních nepodařilo se mi letenky získat a tak jsme se rozhodli pro Kualu Lumpur za asi 12 500 Kč. Bohužel máme letenky jen od 24.2. - 8.3. a navíc s odletem z Vídně, ale i tak jsme rádi, že můžeme letět. Očkování máme žloutenku, tyfus a prášky proti malarii Paludrin s Delagilem a tak můžeme vyrazit. Víme, že v Malajsii je celkem levně a tak si nebereme vůbec žádné zásoby potravin.

24.2. - neděle - cesta do Malajsie

Po půlnoci odjíždíme vlakem do Vídně. Cesta stojí 1205 Kč a je bez problému včetně přestupu v Břeclavi. Vlak je poloprázdný a tak se nám podaří se i trochu prospat. Do Vídně přijíždíme před 7 hod. na Südbahnhof. Odtud na letiště Schwechtat jezdí bud dražší autobus nebo levnější vlak. My jedeme vlakem za 2,9 Euro. Vlak staví přímo na letišti a tak jsme hned v letištní hale a necháváme se odbavit. V 10.40 přesně podle plánu odlétáme letadlem společnosti Lauda Air a naše výprava začíná. Litujeme, že jsme nezískali sedadla u okénka a nakonec zjišťujeme, že je celou cestu zcela zataženo a stejně není nic vidět. Letadlo je docela slušně vybaveno. Každý máme svou obrazovku, na které můžeme sledovat asi 8 filmů nebo kompletní údaje o pohybu letadla s vyznačením jeho polohy na mapě. Na obrazovce je rovněž možné hrát řadu počítačových her. U každého sedadla je k dispozici satelitní telefon, který jsme však nevyužili.

25.2. - pondělí - první den v Malajsii

Letadlo, které letí do Austrálie, po 12 hodinách přistává v Kuale Lumpur, kde je právě 5 hodin ráno a 27 °C a my vystupujeme. Vyhledem k tomu, že je docela brzy, je letiště poloprázdné. Vláčkem se přesuneme do druhého terminálu a procházíme pasovou kontrolou. A vyskytuje se první problém. Pasové kontrole se nějak nezdá můj pas. Možná proto, že v něm je už tolik razítek.Asi po 20 minutách zkoumání a vyptávání mne konečně pouští do Malajsie. Batohy už na nás čekaji a další kontrolou procházíme bez problémů. Chceme si vyměnit peníze, ale není tu žádná směnárna a tak se musíme vrátit do celního prostoru, kde jsme směnárnu zahlédli. Celníci nás ochotně pouští dovnítř i zpět. Zdejší měnou jsou ringity, přičemž 1 RM odpovídá cca 10 Kč. Ukázalo se, že Oslík je náruživý kuřák, a že má pořád hlad a tak první co hledáme je něco k jídlu a cigarety.

Chvíli bloudíme po letišti a hledáme autobus do města. Nakonec nás k němu dovede jeden zaměstnanec letiště. Zjišťujeme, že tu žijí velice milí lidé, kteří se na nás usmívají a snaží se nám pomoci. Z letiště je možné se do centra dostat buď přímým autobusem za 25 RM nebo autobusem za 2 RM do Nilai a pak vláčkem Comutar za 4,4 RM. Tuto druhou variantu jsme zvolili i my. Letiště je od centra dost daleko a cesta trvá asi 1,5 hodiny.Stále se nemůžeme smířit s tím, že v Malajsii se jezdí vlevo. Vlak nás přivezl na centrální vlakové nádraží a odtut jdeme podle mapy do centra pěšky. Cestou se stavujeme na prvním jídle v mistní restauraci. Objednáváme si za 3,5 RM nudle s kuřecím masem. Ale asi nám nějak špatně rozuměli a přinesli nám polévku s nudlemi a rybou a k pití teplou vodu s ledem a kouskem citronu. Vůbec nám to nechutná a tak odcházíme opět hladoví. Nějak jsme se špatně koukli do mapy a tak asi hodinu chodime po městě do kolečka. Teprve po konzultaci s místními obyvateli nacházíme správnou cestu. Je dost sympatické, že místní obyvatelé jsou nejen milí, ale takz umí skoro všichni anglicky a tak není problém se domluvit. Ačkoliv je teprve dopoledne, tak slunce už strašně pálí a my jsme příšerně zpocení. Procházíme Chinatownem a pak konečně nacházíme autobusové nádraží Puduarya. Chceme na sever Malajsie a tak si kupujeme jízdenky do Penangu za 21,75 RM. Autobus je luxusní s velkými sedadli a klimatizací a cesta trvá asi 5 hodin. V Penangu vystupujeme v Georgetownu u Komtaru a vydáváme se hledat hotel. Opět trocha bloudění ale pak se ubytováváme v Broadway Hostlu v dormitoris se dvěma němkama za 7 RM na osobu. Je to tu levnější a mnohem čistší a útulnější než v Plaza Hostel, který jsme taky zvažovali. Máme hlad a tak se vydáváme do Esplanade Food Centre na pobřeží, kde je mnoho stánků a s levným jídlem. Za 2,5 RM si kupuju smažené nudle (Mee Goreng) s kuřetem. Je to vynikající. Po krátkém odpočinku se vydáváme na procházku po městě. Potkáváme jednoho slováka, který nás informoval o svém pobytu v Cameron Highlands a o cestě lodí do Georgetownu. I my se jdeme kouknout do přístavu a Fort Comwallis. Cestou ochutnávám jakýsi džus za 1 RM, který je možná až moc sladký ale zato příjemně studený. Pomalu se stmívá a tak se vracíme k hostlu. Cestou nás však zaujme oslava zaměstnanců u jedné místní spořitelny. Tito lidé byli tak milí, že nám vrazili do rukou piva a nechali nás ochutnat nejrůznější druhy místních pokrmů. Tím, že jsme dobrovolně ochutnali chili papričku, tak jsme si u nich získali ještě více sympatií a nakonec jsme tu zůstali až do konce oslavy pozdě v noci. Musím uznat že místní pivo Tiger beer, je fakt moc dobré, ale zároveň bohužel strašně drahé. V restauraci Vás vyjde přes 5 RM. Po odchodu ze spořitelny jsme ještě znovu zašli do parku Esplanade na pobřeží, kde probíhala generální zkouška na zítřejší oslavy příchodu nového čínského roku. Před půlnocí jsme se vydali zpět do hotelu, kde nás přivítaly naše německé spolunocležnice. Konečně si dopřáváme studenou sprchu a po výměně zkušeností s Němkama jdeme spát. V pokoji je strašný vedro, ještě, že tu je větrák.

...........

 

6.3. - středa - Batu Caves

Ráno jsme opět brzi vstávali a po snídani v hotelu vyrazili na autobus do Batu Caves. Bára zde už byla včera a tak šla s Madlou do ZOO, zatímco Ivan zůstal v hotelu. Zjistili jsme, že do Batu Caves jezdí autobus čislo 11D od Bankok Bank a ne od Central Marketu. Jezdí po 30 minutových intervalech a cesta stojí 1,6 RM. Asi za půl hodiny jsme v blízkosti jeskyně a a posledních asi 300 metrů jdeme pěšky. Jeskyně je obrovská a vedou k ní schody. Vstup je zdarma. Je to posvátné místo hinduistů. V jeskyni žije velké množství malých opiček, které živí velké množství denně přicházejících turistů. Některé opice jsou agresivní a cení na vás zuby nebo na vás skáčí, když jim nechcete nic dát. Turisté jim většinou dávají buráky, které koupí před jeskyní. Opice ale nepohrdnou ani banány nebo plechovkou limonády. Strávili jsme zde asi hodinu jejich pozorováním a prohlídkou jeskyně. Pak jsme se vrátili zpět na autobus do KL. Stanice není označena a leží u místní autoopravny. Na autobus musíte mávnout, aby zastavil. Zpátky jsme jeli autobusem č.69, který nás zavezl opět do blízkosti Bankok Bank. Stavili jsme se krátce v hotelu a pak jsme se vydali do Little India na oběd. Byla to čtvrť hodně podobná té v Singapuru. Všude tu byli stánky s levným oblečením a nejrůznějšími artikly. Za 3,5 RM jsme si v restauraci dali kuře s rýží a zeleninou a šli se projít po zbytku Little Indie. Strávili jsme zde celé odpoledne a na zpáteční cestě jsme se stavili v Muzeu historie, kde je vstup jako do většiny muzeí v KL zdarma. Nestihli jsme to však celé projít protože už zavírali a tak se sem chceme podívat ještě i zítra. Pak jdeme už zpět do hotelu a domlouváme se s Bárou, že půjdeme společně na večeři. Zatímco jsme v hotelu, strhne se venku bouřka a strašný déšť. Na ulici je za okamžik asi 20 cm vody doslova záplava. Během půl hodiny však déšť ustane a voda opadne. Pak se scházíme s Bárou, Madlou a Ivanem a jdeme opět do Little India na večeři. Tentokrát si dávám opět nudle a moc mi tady nechutnají. Je to naposledy co tu jím nudle. Po večeři se chvíli procházíme po městě a navštěvujeme Chinatown, kde trochu nakupujeme. Oslíka ty nákupy moc nebaví a tak jde napřed do hotelu. Nakonec se do hotelu vracíme i my. Dnes už na kytaru moc dlouho nehraju jenom chvíli a pak mi chvilku svou hru na kytaru předvádí jeden japonec. Jsem už unavený a tak jdu spát. V noci mne koušou asi blechy nebo co to je.

7.3. - čtvrtek - Kuala Lumpur

Ráno brzy vstáváme a vzdáváme se snídaně, která se podává až od 9 hodin. V půl deváté máme totiž sraz před hotelem s Bárou, Ivanem a Madlou a společně vyrážíme na návštěvu nejvyšších 90 patrových budov světa Twin Towers. Vstup je zdarma a dá se jít pouze do 40. patra. Jenom si musíte vyzvednout kartičku, kde je uvedeno v kolik hodin můžete přijít. My jsme měli přijít v 10.45 a tak musíme hodinku čekat. Využijeme ji k focení budov z okolí a k návštěvě parku za budovami. Pak konečně můžeme na vyhlídku do věží. Po osobní prohlídce nás rychlovýtah nás bleskurychle dopraví do 40 patra a my se můžeme kochat vyhlídkou. Po prohlídce věží se vracíme přes Little India do centra. Cestou potkáváme jednoho domorodce, který nám aniž bzchom se ho ptali začne vysvětlovat co je vše v KL zajímavé a navrhovat trasu naší procházky. Taky nám řekl, že je možné se za určitých podmínek dostat zdarma do těch věží až nahoru. Vysvětlujeme mu, že nemáme tolik času, abychom stihli navštívit vše o čem nám povídal a loučíme se s ním. Pak se stavujeme v Muzeu historie a konečně si ho můžeme celé prohlédnout. Pak vyrážíme přes Central Market na nákupy do Chinatownu. Cestou se stavujeme v několika chrámech. V jednom z nich se musíme zout a boty ponechat u jednoho Inda, který nám dal nějaký lístek s číslem. Když jsme si šli pro své boty po asi 5 minutové prohlídce byl ten ind tak popletený, že nám po předložení těch lístečků místo našich sandálů nabízel mně nějaké 3 botasky a Báře obrovské pánské polobotky i s ponožkami. Pak již jdeme si odpočinout do hotelu. Musíme zde za úschovu batohů zaplatit 2 RM s tím, že ještě můžeme používat sprchu. Pak společně vyrážíme na jídlo a džusy opět do Little India. Utrácíme zbývající ringity a pak se vracíme do hotelu. Využíváme sprchu a společně pěšky vyrážíme na vlakové nádraží. Vlak stojí opět 4,4 RM a jede ihned a po cca hodině vystupujeme v Nilai. Pak jedeme za 2 ringity autobusem na letiště. Převlékneme se a necháme se odbavit. Při čekání mne Bára chvilku drtí v Dámě a pak vidíme, že se už nastupuje do letadla. Zjišťujeme však že zmizel Ivan. Jdu ho s Oslíkem a Madlou hledat a nacházíme ho, jak si v jednom knihkupectví nerušeně prohlíží knížky. Konečně jsme kopletní a tak můžeme i my nastoupit do letadla.

8.3. - pátek - cesta domů

Letadlo společnosti Lauda Air startuje kolem 1 hodiny ranní a čeká nás 12 hodin letu. Bohužel letíme v noci a tak opět nic nevidíme i když letíme přes celkem zajímavá místa jako je Indie, Irán Saudská arábie, Turecko atd. V 6 hodin přistáváme ve Vídni a po odbavení a převzetí batohů jdeme na vlak. Jízdenky je možno koupit pouze v automatu. Platba kartou se jaksi nepodaří a tak tam naházíme všechna zbývající Eura. Cesta do Wien Mitte stojí 3 Eura. Vlak jezdí každou chvíli a odveze nás na Südbahnhof. Bára, Madla a Ivan mají na rozdíl od nás jízdenky na Eurocity a tak mohou jet přímým vlakem ze Südbahnhof. My jsme původně chtěli pokračovat na Wien Nord a odtud vlakem do Břeclavi a pak rychlikem do Prahy, ale nakonec jsme se rozhodli si koupit příplatek na Eurocity. Zjistili jsme, že koupit si to ve Vídní je výhodnější než v Praze. Je to levnější a získáte i místenku. Na vlak musíme čekat asi 2 hodinky a protože je zima, tak si jdeme sednout do vytápěné čekárny. Kormě tepla zde však nacházíme taky strašný smrad a množství podezřelých existencí a tak se přesouváme do jiné čekárny. Konečně tu je náš vlak a my nastupujeme. Po necelých 5 hodinách přijíždíme na nádraží Praha - Holešovice vystupujeme z vlajku a hned se na nás vrhají místní dohazovači a nabízí nám výhodné ubytování. Netuší, že tu bydlíme. Nabídky s úsměvem odmítáme a u metra se loučíme. Naše cesta tak končí.

 

 

 

 



Tomáš Kamm alias Slimák
Tomáš Kamm alias Slimák
cukrárna u elišky
3K Technology - profesionalni hosting